Zdravím vás v posledním dni tohoto roku.. Doufám, že jste strávili mnoho pěkných chvil nejen při vybírání látek v e- shopu, ale i u stroje a následně jste si užili obdivných komentářů, cože jste to vytvořili?!
Já sama jsem tento rok vybírala látky, vymýšlela, co ušiji a následně šila, jako blázen, noc ne noc.. A jednu takovou noc se mi zrodil v hlavě nápad…
Vše začalo tak, že mi Viera ukázala látku s vánočním motivem, kde byl pejsek ve svetru. Ten vzor mne úplně pohltil a neměla jsem klidné spaní a přes množství práce a úkolů, které mne čekaly, jsem se rozhodla, že ždibec šití do svých krutě nacpaných dní vmáčknu.. Když on ten pejsek, tak pěkně kouká a ta husička je tak vážná a ten jelínek, tolik roztomilej..
Vymyslela jsem, že ušiju prostírání, možná zástěrku a chňapku a vyladím nám kuchyňský stůl. Nejsem přeci blázen, abych se zrovna teď, kdy bojuju s časem pouštěla do větších projektů..
Jenže, jenže pak jsem látky vyprala a při žehlení mne doslova posedla myšlenka na přehoz. Látky by mohly vyjít tak akorát, jsem si říkala. Když nevymyslím, nic náročnýho půjde to rychle. Vánoční přehoz nemáme. Vy máte?? no, vidíte.. Navíc, zrovna za týden jsem měla v dohledu pár hodin volných během soboty.. A k dovršení všeho mne svrknul do nosu volný střih na vánoční quilt.. Bylo rozhodnuto.
Střih na tento i druhý vánoční quilt najdete na stránce Tuly Pink, ZDE
Překotně jsem po dva večery, spíše noci řezala látky a měřila a následně se radovala, že mi materiál vyjde do poslední nitky.. ano, asi by bylo bývalo snazší vzít si více materiálu, ale kdo by se takovým nepatrným detailem zdržoval?!
Pak přišlo moje volné sobotní odpoledne a já šila a šila a měla radost, že mi to jde všechno od ruky.. Zkompletovala jsem hlavní panely, pak je vsadila do pásů a pozdě v noci vše odložila, protože spát se musí, i když jen krapánek, ale musí..
Následovalo několik nečekaných příhod, kdy jsem jen okem pohladila šicí stroj a rozdělanou práci a doufala, že čas na šití přijde.
Stalo se ovšem něco, zcela neočekávaného..
Před více než pěti lety jsem dostala darem nepoužitý šicí stroj, vsazený do stolku. Zaradovala jsem se tehdy, neboť se jednalo o stroj značky Veritas, typ Rubina. To je celokovový stroj! Donesla jsem ho tehdy seřídit a promazat.( Když říkám donesla, myslím, opravdu donesla, to i má záda pocítila výhody kovové konstrukce..) Byla jsem šťastná z tak nečekaného a tak báječného daru. Velmi jsem si Rubinu oblíbila a mnohdy ona jediná věděla o mých snech, plánech a skrývaných slzách.. Inu, dobří lidé jsou na světě..
Nečekaně mi přišla smska, kde stálo: “ Máš můj stroj? Chci si něco ušít. Vyzvednu si jej.“
Přiznám se, že jsem zůstala, jak opařená a znovu si četla zprávu. Nejednalo se o omyl. Spěšně, mimo plán, jsem se zastavila doma a nestydím se to říci, při vyklízení strojové skříňky jsem si poplakala. Můj jediný stroj a musím jej odevzdat.. Připravila jsem jej a spěchala pokračovat ve svém zaměstnání.
Přemýšlela jsem o darech a jejich zvláštnostech o lidech a jejich reakcích.. Opravdu hodně jsem přemýšlela o moderním způsobu sdílení věcí, které člověk potřebuje jednou za rok a došla jsem k závěru, že jsem možná staromódní, možná sobecká, ale nemohu a nechci sdílet šicí stroj. Zvláště nyní, kdy mne rozdělaný přehoz volá, Viera čeká na hotovou práci a já, já jsem nešťastnice bez stroje.
Následovalo něco neuvěřitelného. Události nabraly spád. Kamarádka kamarádky má šicí stroj po babičce a ráda by jej přenechala někomu, kdo z kousku ze začátku dvacátého století neudělá stolek pod květiny. Skutečně jej chce darovat a nebude jej nikdy chtít zpět. Souhlasí se symbolickou částkou, jež jí poskytnu za šicí stroj. Byla jsem moc ráda.
Klidně jsem připravila vše na Štědrý den a těšila se, abych se opět jsem se dojala. Pod stromkem jsem měla objemný balík, kde na mne čekal úplně nový šicí stroj! Dárek mi vyrazil dech. Byla jsem tak ohromená, že jsem ani mluvit hodnou chvíli nemohla, což je u mne něco zcela nevídaného..
A přehoz??
Inu, ten čeká, ale jeho čas přijde. Dnes jsem rozbila sváteční skleničku po babičce, tak si myslím, že trochu babiččina štěstí na mne a můj přehoz čeká..
Náladu mi nezkazí ani fakt, že fotky, jimiž jsem dokumentovala vznik quiltu sežral nějaký elektronický šotek, někde mezi telefonem a počítačem..
Dnešní fotky jsem pořídila sice ve spěchu, ale jsou a vy můžete vidět jsem se opravdu snažila quilt na svátky mít..
..tenhle pesek mne očaroval a díky němu, jsem se do tohoto vpravdě dobrodružného šití pustila..
Konec dobrý, všechno dobré. Dostala jsem stroj, nebyl mi souzen, opustil mne. Dobří lidé a dost možná vánoční zázrak splnili můj sen. Sen možná prostoduchý, ale já potřebuji šicí stroj a knihu.. Oboje se mi splnilo..
Přeji vám krásný rok 2019 a buďte opatrní, zvláště na své dary..
Míša