Bylo mi deset, když mi jedna tetička, kterou jsem děsně mořila svojí dětsky třaskavou energií a nenechala ji v klidu dopít bilinkový čaj, ukázala jehlice a přadýnko a hlavně, jak na to. Zbytek návštěvy zůstává v mlze, neboť jsem si při trefování ok na hladce obrace málem překousla jazyk, tolik jsem se soustředila. . Tetička svůj čaj vypila a já odcházela domů s jehlicemi, chuchvalcem a velkým odhodláním plést..
Panenky trpělivě čekaly na polici a sestersky se dělily o nové čepičky, šáličky, sukýnky, ba i svetříky. Musím dodat, že jsem pletla s nadšením a pokaždé byla překvapena výsledkem. Nevěděla jsem nic o nahazování, splétání a , jak promyslet množství příze k zvolenému modelu. Je třeba uvést, že si žádná z panenek nikdy nestěžovala, ba naopak, všechny vypadaly spokojeně s tím svým úsměvem, co jim kouzelníci v Hamiru přičarovali..
Později jsem se snažila pustit i do výroby pro lidi. Nebudu k tomuto citlivému tématu nic říkat. Moje sestra dostala jednou pod stromeček klubka s příslibem svetříku a dodnes mne v zimním období budí hrůza, neboť nejen, že svetr nikdy nebyl , ale nikdo neví, kde ta vlna vlastně je.
Já podezírám babičku, že se opuštěných klubek ujala a zaklela je do ponožek, kterými nás zásobovala, neboť se na větší pletení již necítila. Pak jsem jehlice odložila, mé zájmy se přesunuly k běžným starostem dospívajícího..
Až před pár lety jsem zkusila uplést čepici a šálu a byla překvapena, že to docela dobře šlo. To mne povzbudilo. Do větších projektů si moc netroufám, ale menší věci, hlavně pletení doplňků , to je moje gusto. Navíc pletení má velkou výhodu, že je skladné a můžete se do něj pustit při čekání na bus, stejně tak ve vlaku..
Můj ideální podzimní večer je s přadýnkem, teplým čajem a dobrým filmem..
Na pletení je zkrátka ideální čas, právě teď..
Ma – zapletená