Augiášův chlév

Také na vás vždycky na jaře, obzvlášť ty první dny, kdy začne být krásně, lezou obrodné choutky?

Jarní úklid k nim patří. Mám pocit, že když příroda začíná od nuly, já musím taky. Což pro mne znamená s čistým štítem, což pro mne znamená, řečeno mnohem prozaičtěji „vykydat barák“.

Takže se snažím zbavit zimních nánosů, a to nejen špíny, ale hlavně věcí.

Děti dostaly k vánocům spoustu dárků, ale nedostaly nové poličky, kam bychom je nacpaly (to by totiž asi vyžadovalo ještě investici do nového domu). Ty staré krámy musí pryč. Rozbité vyhodím. Musím se přiznat, že některé z mnou nenáviděných hraček k úplné skáze často i pomůžu. A to co je zachovalé, ale jsou už na to velcí, většinou putuje do školky nebo do Klokánku.

Dalším úkolem je přehodit zimní věci za letní. Nejen uložit lyzařské oblečky do vakuových pytlů, ale také ve skříni se sportovním náčiním zpřístupnit to co se teď bude používat. Tak třeba zasunout helmy na lyžování až dozadu a dopředu dát ty cyklistické. Pro tuhle činnost nemá můj muž žádné pochopení a nezřídka mi ji kazí tím, že znovu a znovu plánuje poslední jarní výlet na lyže. I s tím si ale dokážu poradit, stejně jako s polorozbitou hračkou. Jen to sem nebudu psát – kdyby si to nějakou náhodou přečetl, měla bych po žížalkách.

A jako poslední úkol si vždy nechávám šatníky. Nejdřív dětské, kde se zbavuji malých věcí. To ještě celkem jde, protože takové třídění má objektivní měřítko. Když mu ty tepláčky nedosáhnou níž než těsně nad kotníky, je třeba se s nimi rozloučit – byť to bolí sebevíc, protože mu tak slušely.

Když se ale z dětského pokoje přesunu do své skříně, bolest z loučení se několikanásobně prohloubí. Nicméně, ty jarní choutky zařídí, že se se starými věcmi mnohem lépe loučím. Čeká mě přece něco nového, lepšího. Tak proč si pro to jít v těch starých hadrech.

Je to známá pravda a u mně opravdu krásně funguje. Když ten chlév vymetu, tak se mi jarní vzduch lépe nasává. Pocit „lepších zítřků“ se přesune nejen z krásného počasí venku do našeho vyklizeného domu, ale pak i do mé hlavy. A to mi vystačí až do léta – to se zase dobiju něčím jiným…

 

Martina Š.

Napsat komentář